|
Krkonoše [ Turistický region ]Krkonoše
ZAHRNUJE ÚZEMÍ TURISTICKÝCH OBLASTÍ: Nejvyšší a nejznámější pohoří v České republice, v severovýchodních Čechách na hranici mezi Českou republikou a Polskem. Česká část je rozlehlejší a členitější oproti polské - heč! Nachází se zde nejvyšší hora České republiky - Sněžka (1602 m n.m.). Pro své mimořádné přírodní bohatství bylo území Krkonoš vyhlášeno národním parkem. Co říci o horách? Byť zde najdete spoustu historických zajímavostí, architektonických památek nebo kulturních mezníků nadregionálního významu, přesto sem zavítá spíše návštěvník orientovaný na výkon - bez toho se totiž v horách stejně neobejdete, přes pokrok dopravy, techniky a spojení a kdoví čeho ještě... Chtělo by se plýtvat zvoláními typu "Střecha světa (českého - dodej potichu)!" nebo "Drsné až k smrti!" (dodej "avšak z neopatrnosti jež překračuje všechny meze...") - ale je to zbytečné. Krkonoše mají ve svém osudu, že rozdělují lidi na dvě ostře ohraničené skupiny. Jedna je beznadějně miluje a jejich láska - jak jinak - není opětována! Hraničí ovšem s fanatickou adorací - a kdo kdy tyto nádherné hory navštívil, musí fundamentalisty pochopit i kdyby nechtěl... Pak je tady ovšem skupina těch, kteří, dřív než cokoli poznají, hodnotí. Srovnávají vyšší, delší, lepší... - téměř ke všemu se dá najít lepší pandán - statisticky. Naštěstí bez ohledu na naše spory vybudovaly si Krkonoše za léta zázemí "svých" vyznavačů. A ti vzkazují: drsné podmínky? Kolik hrdlo ráčí - dá se i zahynout v těchto mikro-velehorách! Sjezdové lyžování? Ale jistě, až na délku tratí podmínky srovnatelné se zbytkem Evropy. A vyznavači bílé stopy ujistí pochybovače, že co jinde zažije na trase několika stovek kilometrů, má v Krkonoších k dispozici na denní túře ... Že chybí náročnost? - Zkusili jste si závod desetičlenných hlídek na 70 km? Tak vidíte. Na západě začínají Krkonoše Novosvětským sedlem a jsou tvořeny dvěma významnými hřbety. Prvním z nich je Hraniční hřbet. Po jeho ose prochází státní hranice a nachází se zde většina nejvyšších krkonošských vrcholů. Druhým hřbetem je Český hřbet. Hranici mezi západními a východními Krkonošemi tvoří údolí řeky Labe u Špindlerova Mlýna. Typické jsou drsné horské podnební poměry, také velmi bohaté srážky, především sněhové. Na vrcholových partiích leží souvislá sněhová pokrývka 70 - 180 dní v roce. Na přelomu 19. a 20. století se v Krkonoších začala rozvíjet turistika. Z původně malých osad se stávala významná turistická a sportovní střediska. Značná část Krkonoš je součástí národního parku (Krnap), který byl vyhlášen roku 1963. Jeho plocha je asi 38.500 ha. Platí zde určitá omezení pohybu a lidské činnosti, která mají předejít dalšímu úbytku živočišných druhů v oblasti. Krkonošské klima je drsné, liší se od ostatních středoevropských pohoří. Výrazně se v něm uplatňuje blízkost Atlantiku a převládající západní větry, které foukají někdy velmi prudce. Klimatické vlivy se promítají i do délky vegetační doby krkonošských rostlin. Krkonoše jsou jedním z nejstudenějších míst v České republice a přesto, že nejsou ve srovnání s jinými horstvy příliš vysoké, vegetační doba zde trvá jen krátce. Hřebenová část Krkonoš představuje ostrov arkto-alpinské tundry. Nejblíže bychom podobnou krajinu hledali v Alpách, Karpatech a ve Skandinávii. Díky svým krásám a sněhovým podmínkám se Krkonoše staly jedním z nejvyhledávanějších míst rekreace v České republice. V letním období se jedná především o pěší a cyklo turistiku. Turisté mohou využít dobře propracovaný systém značených tras a množství horských bud. V zimním období poskytují Krkonoše ideální podmínky pro lyžaře. Nachází se zde mnoho center se skvěle upravovanými lyžařskými vleky a sjezdovkami, ale i desítky kilometrů běžeckých tras. V oblasti je vybudována dobře fungující infrastruktura, která umožňuje návštěvníkům plně si vychutnat svůj pobyt v Krkonoších. Víte, že ... ? Krkonoše byly v pravěku, starověku až po středověk téměř neosídlené. Skoro celé pohoří a část podhůří bylo pokryto neprostupnými hvozdy, které tvořily do středověku přirozenou ochranu Čech před invazemi ze severu. Přesto však kolem toků větších řek, údolními nivami vedly stezky spojující Čechy a Slezsko. První zmínky o kolonizaci podhůří jsou známy z poloviny 13. století, šlo pravděpodobně o Slovany. Později přišla druhá kolonizační vlna německého obyvatelstva, které se usazovalo ve 2. polovině 13. století hlavně v blízkosti řek Úpy a Labe. V podhůří vznikají střediska městského typu, např. města Hostinné a Trutnov. Ve 14. století nastal zlom, když se Slezsko stalo součástí Koruny české a pohraniční lesy ztratily svůj strategický význam. Nastal větší přísun kolonistů, kácely se lesy, zakládaly pastviny a pole. Ve 13. - 15. století se v Krkonoších potulovali nejen osamělí lovci, ale též hledači zlata, stříbra, drahých kamenů, a cizinci nazývaní Wallen - Vlaši. V průběhu 16. století přichází rozvoj hornictví. S tím souvisela zase těžba dřeva, která se později proměnila v obrovskou devastaci lesů. Veškeré dřevo bylo zužitkováno a tak se les nemohl přirozeně omlazovat. Došlo to tak daleko, že těžba musela být ukončena (roku 1609) a přesunuta do Orlických hor. Během třicetileté války dochází k osidlování vyšších horských částí. Obyvatelé podhůří se snažili utéci do bezpečí hor a zakládali nové osady na méně dostupných místech. Mj. kvůli tomu roku 1710 došlo k přesnému vymezení hranice mezi Čechami a Slezskem. V 16. a 17. století se také začalo rozvíjet tzv. budní hospodářství. Majitelé panství zakládali boudy a ty pak pronajímali budařům. Chovaly se zde krávy, kozy, ovce, koně a vyráběl se ve velkém množství sýr. V 18. a 19. století byl stav lesů velmi špatný, i díky tomu docházelo k likvidaci a přeměně vysokohorských porostů. Mizí veškerá vzácná květena. Začalo se se zalesňováním, avšak dovážené druhy postupně vytlačily původní, velmi odolný ekotyp smrku ztepilého. Byl nahrazen méně odolnými druhy. Živočišstvo Krkonoš je značně závislé na vegetačních pásmech. Složení rostlinstva, klimatické podmínky a povrch jsou rozhodujícími činiteli pro rozšíření horské fauny.V porostech horských lesů byly v minulosti člověkem vyhubeny velké šelmy (např. medvěd brtník, vlk nebo rys). Z ptáků zde v minulosti vyhynul například orel skalní nebo sokol stěhovavý. Velkou vzácností je dnes spatřit tetřeva hlušce. Z větších savců se v lesích dnes vyskytuje jelen evropský, srnec obecný a ojediněle i divoké prase. Ke krkonošským šelmám patří liška obecná, kuna a lasice. Nejhojněji jsou v lesních porostech zastoupeny ptáci. Jedná se především o pěnkavu, hýla obecného, kosa horského nebo datla. Ve východních Krkonoších se vzácně objevuje orel křiklavý. Z bezobratlých živočichů lze spatřit mnohé druhy překrásně zbarvených motýlů nebo brouků, z nichž jsou nejhojněji zastoupeni střevlíkovití. Zcela jiné druhy než horské lesy hostí klečové porosty, horské louky a vrcholová rašeliniště. Z ptáků jsou to především linduška horská nebo linduška luční. Vzácně lze dnes už spatřit dříve hojného kulíka hnědého. Ze savců se zde vyskytuje vzácný rejsek horský. Z bezobratlých jsou to především motýli (např. hřebenule ryšavá. Na slunných místech lze hojně pozorovat ještěrku živorodou, ojediněle i zmiji obecnou. Domovem některých ptáků a bezobratlých jsou skalnatá místa. Z ptáků se jedná o rehka domácího, poštolku obecnou, bělořita šedého a jiné druhy. V Kotelních jámách lze vzácně spatřit pěvušku podhorní a skalníka zpěvného. V okolích horských potoků a říček lze nalézt skorce vodního, konipase horského a vzácně i ledňáčka říčního. V tocích žijí některé druhy ryb jako například pstruh potoční. I na sněhové pokrývce ležící v Krkonoších poměrně dlouhou dobu objevíme některé druhy živočichů, především hmyzu. Místa hodná pozornosti Horní Mísečky Významné horské rekreační středisko a výletní místo na svazích Medvědína. První bouda tu byla postavena již roku 1642. V současnosti zde lze spatřit zbytky hald hlušiny po rudném průzkumu z poloviny 20. století. Nachází se zde řada rekreačních objektů, např. Jilemnická bouda. Horními Mísečkami prochází horská silnice z Dolních Štěpanic k Vrbatově boudě. Končí zde též naučná stezka Prameny Labe. Černohorská rašeliniště Státní přírodní rezervace a nejvýše položené rašeliniště v Krkonoších. Rozlohu má 66 ha a stáří se odhaduje na 6000 let. Rašeliniště se rozkládá v sedle mezi Černou a Světlou horou. Pramení zde Černohorský potok. Na sušších okrajích roste kleč, na vlhkých místech různé druhy rašeliníků. Vyskytují se zde i jiné velmi vzácné rostliny. Při okraji rašeliniště byla v minulosti vybudována vyhlídková věž. Černý Důl Horská obec na jižním úpatí Krkonoš v údolí říčky Čistá nedaleko Vrchlabí. Původně osada vznikla v okolí kaple v 16. století. Později se zde rozvíjela těžba drahých kovů, která však v 17. století ustala. Od 19. století se zde láme vápenec. K architektonicky zajímavým památkám patří renesanční kostel sv. Michala ze 16. století. Na jižním okraji obce lze spatřit nepatrné zbytky hrádku zvaného Purkhýbel. V dnešní době je Černý Důl především rekreačním střediskem. Horní Maršov Obec na soutoku Úpy a Lysečského potoka založená v 11. století. V 17. století se v okolí dobývala železná ruda. Po skončení těžby se v obci rozvíjelo především plátenictví. K rozvoji obce přispěla stavba železnice do nedaleké Svobody nad Úpou. V roce 1792 dal hrabě Aichelburg postavit klasicistní zámek. Zajímavý je dále Hřbitovní kostel Nanebevzetí Panny Marie z počátku 17. století a pseudogotický farní kostel z konce 19. století. Symbolem rozvoje obce je kašna z počátku 20. století. V okolí obce je možné najít mnohé zbytky starých lomů. Ve Vodovodním údolí na úpatí Rýchor se nachází řada jeskyní. V současné době je Horní Maršov horské rekreační středisko. Janské Lázně Horské město, rekreační středisko a jediné významné lázně na české straně Krkonoš. Léčebné prameny zde byly objeveny již ve 14. století. Zakladatelem lázní byl v 17. století majitel panství Jan Adolf hrabě Schwarzenberg. K významnému rozvoji lázní došlo v 19. století a na počátku 20. století. V lázeňském prostoru je asi 30 léčebných pramenů a množství lázeňských objektů. Architektonicky zajímavé objekty jsou secesní lázeňská kolonáda z konce 19. století a pseudogotický kostel sv. Jana Křtitele z roku 1885. Nad obcí se tyčí Černá hora, která poskytuje skvělé podmínky milovníkům zimních sportů. Z centra obce vede na vrchol Černé hory kabinková lanovka. Pec pod Sněžkou Významné mezinárodní rekreační středisko východní části Krkonoš. Rozkládá se v údolích Úpy, Zeleného a Lučního potoka na úpatí hory Sněžka. Původní osada je doložena z 16. století v souvislosti s těžbou rudy v Obřím dole. Těžba rudy a její zpracování postupně upadaly. Ve 20. století dochází k rozvoji turistiky z obce se stává důležité středisko zimní i letní rekreace. V obci se nachází řada sjezdovek a lyžařských vleků. Z Pece vede sedačková lanovka na Růžovou horu a dále až na vrchol Sněžky. Její spodní stanice je vzdálena asi 1,5, km od centra obce. K obci patří i řada samot a bud v okolní krajině. Trutnov Důležité správní středisko v podhůří Krkonoš v údolí řeky Úpy. První písemné zmínky jsou již z roku 1260, r. 1360 je Trutnov městem. Roku 1866 došlo u Trutnova k významné bitvě mezi rakouskými a pruskými vojsky. Tuto událost připomíná litinový památník na vrchu Šibeničníku. V 19. století se rozvíjí textilní výroba. Původní hrad z 13. století, přestavěný později na zámek, byl v 17. století pobořen švédskými vojsky a v 19. století přebudován na školu. Dnes zde funguje trutnovské muzeum. Ve městě stojí několik významných staveb z 19. století nádraží, Národní dům, sokolovna). K církevním památkám patří Jánská kaple z 18. století, ranně klasicistní Kostel Narození P. Marie a pseudorománská hřbitovní kaple z konce 19. století. Velká Úpa Vyhledávané centrum rekreace rozkládající se v údolí říčky Úpy mezi Pěnkavčím a Vlašským vrchem. Patří k němu množství rekreačních chalup a bud v rozlehlém okolí. Dnes je Velká Úpa součástí Pece pod Sněžkou. Počátky osídlení sahají již do 16. století. V 19. století se v obci těžily železné, měděné a olověné rudy. Zajímavostí je barokní kostel Nejsvětější Trojice z roku 1788 a fara z roku 1823. Z Velké Úpy vede sedačková lanovka k Portášově boudě. Nachází se zde i řada lyžařských vleků a sjezdovek. Vrchlabí Město v údolí řeky Labe, jehož počátky spadají již do 13. století. Počátkem 17. století bylo Vrchlabí významnou hornickou osadou. Těžilo se zde především železo a drahé a barevné kovy. Vrchlabí bylo v té době správním centrem rozsáhlého panství. Roku 1533 se Vrchlabí stalo městem. Významnou stavbou je zámek postavený v polovině 16. století Kryštofem z Gendorfu. V zámeckém parku anglického typu se nachází malá botanická zahrada horské květeny. Dále je zajímavá renesanční radnice z roku 1591, později barokně přestavěná. Ukázkou původní zástavby jsou i zachované domy v blízkosti náměstí. Velmi významnou památkou je bývalý klášter augustiniánů s kostelem sv. Augustina postavený počátkem 18. století. Za shlédnutí stojí i barokní most přes Labe z roku 1700 zdobený sochou sv. Jana Nepomuckého. Kozí hřbety Strmý hřeben ze svorů křemenců a rul mezi dolem Bílého Labe a Svatým Petrem. Výrazná dominanta Českého hřebene. Hřbet je porostlý klečí a na svazích porosty smrku a kosodřeviny. Turisticky jsou Kozí hřbety přístupné pouze ve východní části, kde se nachází krásná vyhlídka. Svahy hřbetů jsou lavinové, proto je v zimě i tato trasa uzavřena. Z vyhlídky je krásný rozhled do západní části Krkonoš a Sedmidolí. Rýchory Horský hřeben mezi Horním Maršovem, Žacléřem a Svobodou nad Úpou. Tvoří nejvýchodnější část Krkonoš. Díky svému přírodnímu bohatství byl vyhlášen přírodní rezervací. Na úbočí hřebene se v 16. až 18. století dolovalo zlato a stříbro. Hřebenem prochází naučná stezka se zajímavými prvky horské květeny. K nejvýznamnějším vrcholům hřebene patří Dvorský les, Mravenečník nebo Červený vrch. Sněžka Nejvyšší hora České republiky (1602 m n.m.), která se nachází ve východní části Krkonoš na Hraničním hřebenu. Přes její vrchol prochází česko-polská státní hranice. Na severní polské straně spadají srázy do údolí Lomničky, na jižní české do Obřího dolu. Západní svahy se snižují do Úpské rašeliny a východní klesají v Obří hřbet. Na vrcholu hory bylo postaveno několik staveb. Roku 1868 zde vznikla tzv. Česká bouda. V současné době je vsak ve zchátralém stavu a je uzavřena. Moderní Polská bouda stojí dnes na místě původní Slezské boudy. Počátkem 20. století zde vznikla dřevěná meteorologická stanice vysoká 18 m. Tato stanice byla před lety snesena zpět do údolí. Na vrcholu se nachází též 14 m vysoká kaple sv. Vavřince naposledy přestavená v polovině 19. století. Na Sněžce je též nejvýše položená poštovna v České republice. Na vrchol Sněžky vede sedačková lanovka z Pece pod Sněžkou s přestupní stanicí na Růžové hoře. Díky své výšce poskytuje vrchol Sněžky neomezený panoramatický výhled do daleké krajiny České republiky a Polska. Úpská rašelina Nejrozsáhlejší vrcholové rašeliniště v Krkonoších. Leží mezi Luční boudou, Hraničním hřebenem, Obří boudou a Studniční horou ve výšce okolo 1400 m n.m. Lokalita o ploše 73 ha je vyhlášená přírodní rezervací. Pramení zde řeky Úpa a Bílé Labe. Rašeliniště je porostlé ostrůvky kleče s množstvím rašelinných jezírek a vyvýšenin. Vyskytuje se zde vzácná květena, především glaciální relikty. Severní částí rašeliniště vede turistická cesta od bývalé Obří boudy k Luční boudě. Do ostatních částí rašeliniště není vstup povolen. Z TISKOVÝCH ZPRÁV A ČLÁNKŮ
UMÍSTĚNÍ
NA ÚZEMÍ TURISTICKÉHO REGIONU EVIDUJEME
DALŠÍ INFORMACE: http://www.Krkonose.TOURISM.cz Typ záznamu: Turistický region AKTUALIZACE: uživatel č. 508 org. 2, 30.11.2004 v 11:22 hodin součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ® |
|