Nynější dědina Hrabová vznikla asi v době, kdy se osady, tzv. Lhoty zakládaly, totiž v 11. až 12. století. Její původní název zněl Lhota (Lhuota). Lhoty povstaly tím, že pán dal kus lesa k vykácení a užívání a za to určitou dobu - lhuotu - obyvatelé byli od roboty a desátků osvobozeni. Poněvadž osad téhož jména i na hejtmanství zábřežském bylo několik, tu za účelem přesného označení nazývána Lhota Habrová. Habr, místním názvem slova hrab či hrabek, proto lid neříkal Habrová nýbrž Hrabová, kterýž název i úředně později přijat. Název ten povstal od samého habrového lesa, který ji obklopoval. Názvosloví Lhota, jako slovo sevšeobecnělé za účelem zkrácení se během času zamlčovalo, konečně naň zapomenuto a užíváno jen přívlastku Hrabová.

Hrabová za nejstarších časů patřila k panství úsovskému, které bylo majetkem českých králů a bývala k užívání udělována jednotlivým pánům jako manství za věrné služby králům českým prokázané. Proto tenkrát často střídali se páni Hrabové. První písemná zpráva o Hrabové přichází r. 1344. K Hrabové patří také osada Vitošov, která se jmenuje zřejmě podle zakladatele Vítoše. Vitošovem tehdá zval se poplužní dvůr, mlýn a kamenný lom v němž lámal se vápenec ku pálení vápna. (Poplužní dvůr měl tolik polností, co s párem koní se mohlo obdělati.) Roku 1447 koupil rod Tunklů panství Zábřežské a tu byla Hrabová připojena k němu a zůstala navždy při panství Zábřežském. Tolik ke vzniku z kroniky obce.

Původní jádro Hrabové leží u silnice z Úsova přes Dubicko do Zábřeha. Vitošov leží o dva kilometry severněji. Nad ním se zvedá vysoká a již z dálky viditelná stěna vápencového lomu, která se stále více zakousává do kopce pod Bílým kamenem (588 m).

Po roce 1848 Hrabová i s Vitošovem připadla k soudnímu i politickému okresu Zábřeh, ale další vývoj obou sídlišť se začal odlišovat. Hrabová zůstala v podstatě zemědělskou vesnicí. Bylo zde v roce 1898 utvořeno mlékařské družstvo pro Hrabovou, Vitošov, Dubicko a Leštinu a byla zde postavena družstevní mlékárna, kdežto Vitošov využil zdejšího přírodního bohatství a brzy se stal známým výrobou kvalitního vápna. Ve střetu zájmů německých a českých podnikatelů zvítězil F. Schmeiser. který využil bývalý vitošovský mlýn a založil zde v roce 1894 mechanickou tkalcovnu, k níž přibyly vápencové lomy, nová vápenka i vlastní elektrárna. České firmě Hájek zůstaly jen menší zdroje vápence pro výrobu vápna v kruhové peci.

Hrabová patřila spíše ke středně velikým obcím. Do první světové války se počet jejích obyvatel mírně zvyšoval, bylo zde 98 domů a 840 obyvatel. V roce 1991 zde bylo zjištěno 608 obyvatel a 150 domů. Dnes má obec 578 obyvatel. Hrabová byla téměř ryze českou vsí, kdežto ve Vitošově bylo dosti Němců, jejichž množství zásluhou zdejšího podnikatele Schmeisera do roku 1918 rostlo.

V prvních letech Československa vzniklo i v Hrabové poměrně silné protikatolické hnutí Pryč od Říma a většina obyvatel v Hrabové se přiklonila k českobratrské církvi evangelické. V následujících desetiletích měl v obci i širokém okolí velký vliv vikář Rudolf Šedý. Byl to zcestovalý člověk, procestoval celou Evropu, několikrát navštívil české osady na Zakarpatské Rusi a v roce 1923 přivezl odtamtud do českých rodin 70 sirotků. Zasloužil se o vystavění kostela Českobratrské církve evangelické, který byl dokončen v roce 1933.

Po květnu 1945 se Schmeiserovy podniky ve Vitošově dostaly pod národní správu a nakonec byly znárodněny. Tkalcovna byla zrušena a její objekty byly využity pro provoz firmy MEZ. Lom a vápenku převzaly Rudné doly Jeseník, které postavily v letech 1971 až 1973 velkou moderní vápenku, která se v posledních letech osamostatnila. Vápenka Vitošov s.r.o. patří nyní mezi tři největší vápenky v ČR a celkovou produkcí zaujímá čelní místo. V roce 1998 byla uvedena do provozu nová maltárna, na které se vyrábějí suché omítkové směsi Salith.
Ze stávajícího objektu mlékárny, která se stala majetkem obce, byla v roce 1960 zřízena moštárna a ovocný lihovar. Byl proveden přístavek na pálení slivovice, pro vaření povidel, pro lahvování moštů a kotelna. Dále byla postavena hala na kvasné kádě a rozjíždí se zde zámečnická výroba. Postupem času se stává z ovocného lihovaru pěstitelská pálenice a rozšiřuje se dále zámečnická výroba o výrobky z nerezu. V roce 1993 obec zřizuje Společnost s ručením omezeným Lihovar Hrabová.

V roce 1976 došlo ke sloučení a obec Hrabová se stala součástí střediskové obce Dubicko. V průběhu sloučení fungoval v obci občanský výbor, který pod vedením MNV Dubicko zrekonstruoval sokolovnu do stávající podoby. V akci "Z" vystavěl obchod a započala se výstavba kanalizace pro tehdy nové rodinné domky v ulici Záhumení.

DALŠÍ INFORMACE: http://hrabova.zabrezsko.cz